Od 13. dubna do 30. listopadu 2025 se MAMUZ Schloss Asparn/Zaya věnuje prehistorickým reprezentacím ženy a jejich trvalému vlivu na současnou uměleckou tvorbu. Výstava, jejímž kurátorem jsou Elisabeth von Samsonow a Katharina Rebay-Salisbury, spojuje v podobě figurek, skic nebo fotografií archeologické nálezy a současné umění.

Ženské tělo, jeho charisma a síla, bylo inspirací pro zobrazení všeho druhu pro mnoho generací umělců. Ženské figurky z pravěku stále rezonují v umění 20. a 21. století. Například když Egon Schiele v roce 1918 načrtl slavnou Willendorfskou venuši, Meret Oppenheimová v roce 1933 vytvořila bronzovou pravěkou Venuši a Maresa Jungová v roce 2021 pořídila fotografie zeleniny připomínající ženské figurky. Na počátku 20. století byl tento pravěký vliv považován za inspirativní a zároveň lákal k vyprávění historie jiným způsobem, a to z ženské perspektivy. Figurky tak tvořily základ alternativy k historiografii psané z privilegované mužské perspektivy.

Výstava představuje prehistorická vyobrazení především z Rakouska a konfrontuje je s díly současných umělkyň, která dokládají nesmírnou fascinaci nového umění uměním starším. Juxtapozice starého a nového umění ilustruje vliv a nepřerušenou aktivní recepci archeologických nálezů. U příležitosti této výstavy jsou představeny nálezy s ženskými konotacemi z rakouských sbírek a muzeí, které jsou zasazeny do mezinárodního a současného uměleckého kontextu. V rakouských sbírkách se nacházejí nejdůležitější archeologické odkazy pro současné feministické umění na celém světě, které tematizují ženské tělo, jeho charisma, sílu a vztah k životu.

Franz Pieler, vědecký ředitel MAMUZ, vysvětluje: „Zvláštní výstavy v MAMUZ Schloss Asparn/Zaya vždy hlouběji představují vybrané aspekty pravěké a protohistorické sbírky tím, že přebírají přístupy sousedních věd nebo vyprávění z oblasti každodenní kultury či umění. V letošním roce je pozornost zaměřena na pravěké figurky, které jsou prezentovány jednak jako fascinující oblast archeologického výzkumu, ale také v jejich důležité roli modelů pro vývoj moderního umění druhé poloviny 19. století a jako trvalá inspirace pro současné umělce. Výstava se zabývá formálním jazykem pravěku, ale také vlivem archeologických nálezů pravěkého umění na výrazové formy a sebepojetí moderního umění.“

Stejně jako se obě kurátorky, všestranná umělkyně Elisabeth von Samsonow a archeoložka Katharina Rebay-Salisbury, setkávají z různých pozic, tak se i exponáty z oblasti umění a archeologie setkávají a zároveň spojují ve smysluplnou symbiózu.

Elisabeth von Samsonow poukazuje na naléhavost nyní realizované výstavy: „Jazyk bohyň je výstava, která se zde na MAMUZu odvažuje experimentovat způsobem, který by byl pro Rakousko již dávno překonaný, totiž spojením archeologických nálezů se současným uměním. Jak si to můžeme představit? Archeologické nálezy nejsou jen tak ledajaké, jedná se o nálezy ženských figurek z pravěku a rané historie, které jsou známé nejen v Rakousku, ale po celém světě, jako například Venuše z Willendorfu, která má status popové hvězdy. Tyto figurky z Dolního Rakouska měly významný vliv na mezinárodní feministické umění konce 20. století a nadále slouží jako reference pro vytváření a rekonstrukci nejen ženských dějin umění, ale i ženského subjektu v dějinách. To je dnes velmi, velmi důležitá věc, experiment. Dlouho se čekalo a teď je to konečně k vidění tady.“

Za archeologickou část je zodpovědná Katharina Rebay-Salisbury: „Zobrazení žen v pravěkém umění inspirovalo generace umělců k tomu, aby se zaměřili na ženské tělo, jeho charisma a sílu. Figurky vyprávěly historii jiným, ženským způsobem a staly se důležitými motivy feministického umění 20. století. Výstava představuje pravěká vyobrazení lidských postav z Rakouska a Evropy v dialogu s díly mezinárodních umělkyň. Od ikonických figurek Venuší lovecko-sběračských společností až po nálezy z neolitu a doby kovové je ilustrována nepřerušená recepce archeologických nálezů.“

Díla Egona Schieleho, Judy Chicago, Pierra Bouillona, Meret Oppenheim, Louise Bourgeois, Maresy Jung, Nicole Malbec, Anny Anvidalfarei, Mariny Stiegler, Francesky Aldegani, Mari Otberg, Elisabeth von Samsonow, Renate Bertlman, Gerti Machacek, Sascha Zaitseva, Laura Hirch, Maria Biljan-Bilger, Ida-Marie Corell, Larissa Kopp, Florian Aschka, Iris Andraschek, Anabel Scheffold, Ulli Lust, Lizzy Mayrl a Linda Steiner. K nejvýznamnějším exponátům z archeologického hlediska patří figurky Venuší z Eggendorfu, Falkensteinu, Willendorfu (replika) a Langenzersdorfu (replika), lidské figurky z Langenlebarnu a také žába ropucha z Maissau a votivní ropucha z Mnichova.

Výstava vznikla ve spolupráci s Rakouským archeologickým ústavem Rakouské akademie věd.