Prehistorická zobrazení žen jako zadání pro současné umění

Zobrazení žen v pravěkém umění inspirovalo generace umělců ke zkoumání ženského těla, jeho charismatu a síly. Nejen proto, že tyto formy byly pro umění počátku 20. století podnětné a nové, ale především proto, že vyprávěly historii jinak, ženským způsobem. Nejstarší umění se tak stalo důležitou pokladnicí motivů pro feministické umění od druhé poloviny 20. století. Výstava představuje pravěká vyobrazení člověka z Rakouska a Evropy a konfrontuje je s díly světových a současných umělkyň. Nejstarší ikonická zobrazení žen pocházejí z kontextu lovecko-sběračských společností, které obývaly euroasijské stepi v době ledové. Neolitické postavy Venuší jsou často odlité z hlíny a jsou spojovány s domovem a ohništěm. Hru s pohlavím a sexualitou, prolínání různých kategorií, jako je ženskost a mužskost nebo člověk a zvíře, ilustrují nálezy z doby kovové. Nepřetržitá aktivní recepce archeologických nálezů, jejich další vývoj, lidové zpracování a komercializace představují propojení se současností.